konec světa 2012

Mayský kalendář

Podstatou pro další odvozování se u Mayů stal rok s 365 dny, tzv. haab. Byl z 12 měsíců, z nichž osmnáct bylo po 20 dnech a poslední – Uayeb měl dnů pouze 5. Dny v měsíci byly pravidelně – stále posobě stejně – číslovány, přičemž se uplatnilo i číslo nula (pro nás dost nezvyklé).

Kromě haabu vytvořili mayští kněží také tzolkin, posvátný rok o 260 dnech. Tzolkin byl mezi obyčejnými lidmi používanější. Určoval plán obřadního života. Velmi důležitou část života tamějších lidí. Den narození každého člověka a s ním spojený osud se posuzoval také podle tzolkinu. Posvátný rok se nedělil na žádně měsíce, ale pouze na dny. Každý den byl označen kombinací čísla od 1 do 13 (zde se neužívala nula – v dreamspellu nazývané „tone“) a jednoho z 20 jmen dní. Sled dnů tedy vypadal následujícím způsobem: 1 Ik, 2 Akbal, 3 Kan, 4 Chichcan…2 Ik, 3 Akbal, 4 Kan, 5 Chichan… čtrnáctý den (Men) měl opět předřazenu číslici jedna. Tak bylo zaručeno, že každý den tzolkinu ponese jiné označení, neboť 13 x 20 = 260 a čísla třináct a dvacet nemají žádného menšího společného činitele. Pojmenování každého dne je možné chápat i jako skládání dvou složek jména.
V praxi – ve vašem znamení to znamená že znameních máte dvacet a každé z dvaceti znamení může mít 13 různých tónů – tón přesněji určuje vaše osudové vlastnosti – vlastnosti Vašeho znamení.

Každý den v roce má v mayském kalendáři své jménos, složené z několika částí. Skládání těchto částí, tak aby vytvořily jméno pro ten který konkrétní den, si lze lze usnadnit a zpřehlednit představou do sebe zapadajících ozubených kol. Každý zoubek každého kola nese určitou část budoucího jména dne.
Úplný název tedy vypadala například takto: „2 Ik 0 Pop“ – „2 Ik“ je den v posvátném roce, „0 Pop“ je označení místa, které tento den zaujímá v běžném roce. Takto složitý systém zajišťoval, že se den se stejným názvem opakoval vždy až po 52 letech.

Mayové se nespokojili s tak krátkým úsekem jako je rok. Užívali celkem 9 řádů časových období založených s jedinou vyjímkou opět na dvacítkové soustavě – devítka koresponduje s množstvím vrstev v mayské obdobě pekla či podsvětí. Osmnáctku používali kvůli lepšímu spojení s kalendářním rokem.

• 20 kinů 1 uinal 20 dní
• 18 uinalů 1 tun 360 dní 1 rok
• 20 tunů 1 katun 7 200 dní 20 let
• 20 katunů 1 bakatun 144 000 dní 400 let
• 20 bactunů 1 pictun 2 880 000 dní 8 000 let
• 20 pictunů 1 calabtun 57 600 000 dní 160 000 let
• 20 calabtunů 1 kinchiltun 1 152 000 000 dní 3 200 000 let
• 20 kinchiltunů 1 alautun 23 040 000 000 dní 64 000 000 let

Je neuvěřitelné v jak širokém časovém záběru dokázali Mayové uvažovat. Na druhou stranu je zarážející, k čemu mohlo být v tehdejší době počítání v milionech let využito. Vlastně i dnes je užívání těchto čísel omezeno na pár vědních oborů, jakými jsou např. kosmologie nebo paleontologie.

Jestliže v kalendářní soustavě existovali takové pojmy jako alautun, znamená to, že také byly využívány. A je tomu skutečně tak. Archeologové objevili staré nápisy na stélách, na nichž jsou provedeny kalendářní výpočty 90 milionů a 400 milionů let do minulosti. Bohužel není známo, k jakým domělým – zda vůbec k nějakým – událostem se tato data vztahovala.

Výchozí rok mayského datování (0. 0. 0. 0. 0.) odpovídá roku 3 113 respektive 3 110 (zde je vědecký rozkol) před Kristem a dosud nevíme, zda se vztahuje k nějaké konkrétní historické skutečnosti, či zda jde o hypotetickou událost podobně, jako je tomu u židovského letopočtu, který začíná rokem 3 761 př. n. l. údajným stvořením světa. Vědci se přiklánějí spíše k druhé možnosti.